Transkript infografiky

Zatímco například v regionech Evropy, USA, sdružení G7, ale i v České republice, množství vyrobené energie v období 2000 až 2021 zůstalo víceméně konstantní, v jiných regionech, jako například v Číně, Indii nebo Africe, toto množství rychle rostlo. Přestože se tedy například v Číně výrazně zvýšilo množství vyrobené energie z nefosilních zdrojů, v absolutních hodnotách ještě více stouplo množství vyrobené zdroji fosilními.

Cílem je postupný přechod z fosilních na nefosilní zdroje (např. jaderná energie, větrná energie, solární energie, vodní energie nebo geotermální energie). Zvyšující se podíl nefosilních zdrojů ve většině regionů je pozitivní skutečností, která je částečně daná i neustálým vývojem těchto technologií a jejich zvyšující se finanční dostupností a účinností. Aby však bylo dosaženo snížení emisí znečišťujících látek a snížení emisí skleníkových plynů, musí zároveň docházet k poklesu absolutního množství vyrobené energie fosilními zdroji. Samotné zvyšování podílu nefosilních a fosilních zdrojů ve prospěch těch nefosilních nestačí – pokud dochází k nárůstu celkové vyrobené energie, může zvyšující se podíl nefosilních zdrojů stále znamenat nárůst i těch fosilních, což je ve výše uvedeném příkladu případ např. Číny, Indie, Afriky, ale i G20. Pozitivně v tomto směru nevyznívá ani celková bilance celého světa. Podíl nefosilních zdrojů se od roku 2000 do roku 2021 zvýšil z 35,9 % pouze na 38,2 %, celkový výroba se zvýšila z 5380 TWh na 10526 TWh. Podíl fosilních zdrojů se sice snížil o necelá 3 %, avšak absolutní množství vyrobené energie se zvýšilo z 9598 TWh na 17023 TWh, tedy výrazně více než u zdrojů nefosilních.