Velký londýnský smog

Kategorie
kvalita ovzduší
Klíčová slova
smog, historie
Verze
1.0 (žádné další verze)
Publikováno
22. 10. 2022
Stáhnout
Sdílet
Vytvořeno pro
Infoviz
Zdroj
MetOffice, Britannica, Hulton Archive, Wilkins, E. T. "Air pollution and the London fog of December, 1952." (1954)
 44×    6×

  Transkript infografiky

Mlhavé počasí bylo pro Londýn typické vždy, ale od začátku průmyslové revoluce kolem roku 1750 se situace výrazně zhoršovala. Spalování uhlí v různých průmyslových odvětvích, ale i k vytápění vypouštělo do ovzduší vysoké množství znečišťujících látek.

Od 5. prosince 1952 zažil Londýn smog tak výrazný, že byla viditelnost téměř nulová. Dobové prameny uvádí, že dokonce i chodci v noci bloudili, nemohli najít cestu a v některých částech města si lidé neviděli na vlastní boty. Této události, která trvala 5 dní, se dnes říká Velký londýnský smog.

Co smog způsobilo?

Na vzniku takto extrémně výrazného znečištění se podílela kombinace více faktorů:

  • Anticyklonální počasí (tlaková výše) přispělo k vytvoření přízemní teplotní inverze, která jako poklička vede ke kumulování znečišťujících látek u povrchu a brání jejich rozptylu.
  • Teploty byly na poměry Londýna nízké, což zvýšilo potřebu vytápět a výrazně tak zvýšilo množství emisí znečišťujících látek.
  • Nízká rychlost větru ještě více přispívala v kombinaci s teplotní inverzí ke kumulaci znečištění a jeho omezenému rozptylování.
  • Ve městě i poblíž něj se nacházela řada továren, které do ovzduší dlouhodobě vypouštěly vysoké množství znečištění.
  • Od roku 1950 až do července 1952 byly tramvaje v Londýně nahrazovány dieselovými autobusy, které kvalitu ovzduší ve městě ještě více zhoršovaly.
  • Většina uhlí lepší kvality byla v rámci exportována v rámci reparací za II. světovou válku. Uhlí používané po válce v domácnostech obsahovalo vyšší podíl síry a znečištění při jeho spalování bylo o to významnější.

Dopady Velkého londýnského smogu

Londýňané byli na znečištěný vzduch a smog zvyklí, proto situace nevzbudila paniku. Až zkompletování zdravotnických statistik v následujících týdnech odhalilo hrozivá čísla – zemřelo minimálně 4 000 osob, a to zejména malých dětí, starých osob a osob trpících nemocemi dýchací nebo oběhové soustavy. Zvýšený počet úmrtí z důvodu dýchacích infekcí a kardiovaskulárních chorob byl pozorován i po další 3 měsíce (počet úmrtí byl asi o 50 % vyšší, než byl průměr).

Situace měla ale i pozitivní dopady – v návaznosti na tuto zkušenost bylo vydáno několik zákonů, které měly za cíl snížit úroveň znečištění a míru znečišťování ovzduší. V roce 1956 byl vydán Zákon o čistém ovzduší (Clean Air Act), který mj. zahrnoval odklon od využívání nekvalitního uhlí k palivům jako je zemní plyn, elektřina nebo koks.

Obecně byla po této události kvalitě ovzduší nejen v Londýně věnována výraznější pozornost a následovaly další zákony, které se touto problematikou zabývaly. Smogovým situacím vyskytujícím se v zimním období zejména z důvodu nepříznivých meteorologických podmínek a emisí ze spalování fosilních paliv se dodnes říká tzv. redukční nebo londýnský smog.