Transkript infografiky

Mlhavé počasí bylo pro Londýn typické vždy, ale od začátku průmyslové revoluce kolem roku 1750 se situace výrazně zhoršovala. Spalování uhlí v různých průmyslových odvětvích, ale i k vytápění vypouštělo do ovzduší vysoké množství znečišťujících látek.

Od 5. prosince 1952 zažil Londýn smog tak výrazný, že byla viditelnost téměř nulová. Dobové prameny uvádí, že dokonce i chodci v noci bloudili, nemohli najít cestu a v některých částech města si lidé neviděli na vlastní boty. Této události, která trvala 5 dní, se dnes říká Velký londýnský smog.

Co smog způsobilo?

Na vzniku takto extrémně výrazného znečištění se podílela kombinace více faktorů:

• Anticyklonální počasí (tlaková výše) přispělo k vytvoření přízemní teplotní inverze, která jako poklička vede ke kumulování znečišťujících látek u povrchu a brání jejich rozptylu.
• Teploty byly na poměry Londýna nízké, což zvýšilo potřebu vytápět a výrazně tak zvýšilo množství emisí znečišťujících látek.
• Nízká rychlost větru ještě více přispívala v kombinaci s teplotní inverzí ke kumulaci znečištění a jeho omezenému rozptylování.
• Ve městě i poblíž něj se nacházela řada továren, které do ovzduší dlouhodobě vypouštěly vysoké množství znečištění.
• Od roku 1950 až do července 1952 byly tramvaje v Londýně nahrazovány dieselovými autobusy, které kvalitu ovzduší ve městě ještě více zhoršovaly.
• Většina uhlí lepší kvality byla v rámci exportována v rámci reparací za II. světovou válku. Uhlí používané po válce v domácnostech obsahovalo vyšší podíl síry a znečištění při jeho spalování bylo o to významnější.

Dopady Velkého londýnského smogu

Londýňané byli na znečištěný vzduch a smog zvyklí, proto situace nevzbudila paniku. Až zkompletování zdravotnických statistik v následujících týdnech odhalilo hrozivá čísla – zemřelo minimálně 4 000 osob, a to zejména malých dětí, starých osob a osob trpících nemocemi dýchací nebo oběhové soustavy. Zvýšený počet úmrtí z důvodu dýchacích infekcí a kardiovaskulárních chorob byl pozorován i po další 3 měsíce (počet úmrtí byl asi o 50 % vyšší, než byl průměr).

Situace měla ale i pozitivní dopady – v návaznosti na tuto zkušenost bylo vydáno několik zákonů, které měly za cíl snížit úroveň znečištění a míru znečišťování ovzduší. V roce 1956 byl vydán Zákon o čistém ovzduší (Clean Air Act), který mj. zahrnoval odklon od využívání nekvalitního uhlí k palivům jako je zemní plyn, elektřina nebo koks.

Obecně byla po této události kvalitě ovzduší nejen v Londýně věnována výraznější pozornost a následovaly další zákony, které se touto problematikou zabývaly. Smogovým situacím vyskytujícím se v zimním období zejména z důvodu nepříznivých meteorologických podmínek a emisí ze spalování fosilních paliv se dodnes říká tzv. redukční nebo londýnský smog.