Transkript infografiky

Jako atmosférickou depozici označujeme proces, během kterého se látky (částice, plyny) z atmosféry ukládají (deponují) na zemském povrchu. Na jednu stranu tedy dochází k samočištění ovzduší, na straně druhé tyto často nežádoucí látky z životního prostředí nemizí – pouze se dostávají do jiných médií (např. do půdy, organizmů nebo vody). Jednotkou depozice je množství (hmotnost) na určitou jednotku plochy a za určitou jednotku času (například gram na metr čtvereční za rok, g.m^-2.rok^-1).

Mokrá depozice

Mokrá depozice probíhá prostřednictvím atmosférických srážek. Látky se v tomto případě smíchají se srážkami (vymývají se) a společně dopadají na povrch. K vymývání může docházet buď přímo při tvorbě oblaků (vnitrooblačné vypršení) nebo až při padání srážek na povrch (podoblačné vymývání).

Intenzita mokré depozice závisí na meteorologických faktorech (délka trvání, intenzita a typ srážek) i na charakteru srážek (hustota, velikost kapek) a v neposlední řadě také na rozpustnosti.

Typy mokré depozice:

• vertikální – déšť, sníh, kroupy
• horizontální (významná zejména ve vyšších polohách) – mlha, námraza

Mokrá depozice probíhá epizodicky (nárazově, při výskytu srážek). Příkladem významného projevu mokré depozice jsou kyselé deště.

Suchá depozice

Suchou depozicí se na povrch dostávají jak aerosolové částice, tak plyny.

Aerosolové částice se na povrch dostávají zejména gravitační sedimentací (tzv. prašný spad). Přenos plynů a malých částic probíhá zejména procesem tzv. turbulentní difúze.

Suchá depozice je procesem výrazně pomalejším, než mokrá depozice, probíhá však neustále a není vázána na atmosférické srážky. Vyšší podíl, než mokrá depozice, má suchá depozice zejména ve znečištěnějších oblastech.