Lokální vytápění domácností představuje v současnosti největší problém znečišťování ovzduší v České republice. U řady znečišťujících látek se jedná o nejvýznamnější, a někdy i téměř výhradní, zdroj emisí v České republice.
Jedním z naprosto klíčových faktorů je samozřejmě typ kotle. Obecně lze říci, že nejnižší emise mají kotle plynové, elektrické či tepelná čerpadla. Naopak nejvyšší emise mají starší kotle na tuhá paliva, především kotle prohořívací a odhořívací.
V případě kotlů na tuhá paliva je velmi významným faktorem také volba typu paliva. Liší se emise při vytápění hnědým uhlím, černým uhlím či dřevem (biomasou). Jsou dokonce případy, kdy lidé vytápí odpadky, což je jedna z nejhorších možných variant. Je také nevhodné spalovat jiný typ paliva, než na jaký je daný kotel certifikován.
V rámci jednoho typu paliva, například dřeva, jsou také rozdíly. Závisí např. na obsahu hořlaviny v palivu. Lepší alternativou je spalování suchého dřeva než dřeva s vyšším podílem vody. U uhlí zase hraje roli například rozměr, ideální je v tomto směru u malých kotlů tříděné uhlí.
Nesmírně důležitá je kvalita obsluhy a údržby kotle. Toto zahrnuje mj. například čištění spalinových cest (komín atd.), pravidelné revize kotle, čištění teplosměnných ploch (výměníku) apod. Pod pojmem instalace je míněn například výběr vhodně výkonného kotle tak, aby pracoval s co nejvyšší účinností.
Je vcelku logické, že emise jsou závislé také na samotném množství spalovaného paliva, které je dáno požadovanou mírou vytápění. Tímto faktorem ale nemusí být myšleno pouze zbytečné přetápění prostor, ale také vysoká intenzita vytápění daná nedostatečně zateplenými prostory.
Verze 1.1 2024-06-01 | |
Vizuální refresh. | |
Verze 1.0 2021-09-16 | |