Transkript infografiky

Suspendované částice (zkratka PM z anglického Particulate Matter) jsou jedinou v zákoně o ochraně ovzduší definovanou znečišťující látkou, která není definována chemickou strukturou, ale v tomto případě velikostí.

Suspendované částice dělíme podle jejich velikosti, konkrétně pak tzv. aerodynamického průměru. Obecně platí, že čím je částice menší, tím je potenciálně nebezpečnější, protože se dostává hlouběji do dýchacího systému, příp. až do krevního oběhu, kde může mít řadu nežádoucích dopadů.

Velikostní frakce se rozlišuje dolním indexem za zkratkou PM. Číslo značí horní hranici velikosti (aerodynamického průměru) částic v dané frakci.

S ohledem na to, jak částice pronikají do dýchacího systému se nejčastěji používají PM₁₀ (částice do 10 µm) a PM_2,5 (částice do 2,5 µm).

Koncentrace částic PM10 je vždy vyšší než koncentrace částic PM_2,5, neboť všechny částice do 2,5 µm jsou zároveň částicemi do 10 µm – frakce PM₁₀ tedy zahrnuje všechny částice PM_2,5 a navíc ještě větší částice o velikosti 2,5 až 10 µm.

Větší částice spadající do PM₁₀, které jsou větší než částice PM2,5 (velikost 2,5 až 10 µm) se někdy označují jako tzv. hrubá frakce. Částice od 1 do 2,5 µm se nazývají částice jemné frakce. Částice menší než 1 µm se nazývají submikronové. Nejmenší částice pak označujeme jako tzv. nanočástice nebo ultrajemné částice.

Větší částice mají často nepravidelný tvar a vznikají zejména mechanicky (otěry apod.). Spalovací procesy (vytápění, výfukové plyny apod.) naopak často tvoří malé částice pravidelného tvaru.