
Částice saharského písečného prachu se za určitých podmínek mohou dálkovým transportem dostat až nad území České republiky. Někdy se částice pohybují vysoko v atmosféře, jindy se mohou nacházet až v přízemní vrstvě a ovlivňovat tak kvalitu ovzduší ve formě zvyšování koncentrací částic.
Studie složení částic ukázaly, že přibližně 60 % tvoří oxid křemičitý (SiO2), dále je zde významný podíl oxidu hlinitého (14 %, Al2O3), oxidu železitého (7 %, Fe2O3), oxidu vápenatého (4 %, CaO), oxidu hořečnatého (2,6 %, MgO) a oxidu draselného (2,4 %, K2O). Z mineralogického hlediska se jedná nejčastěji o křemen, dále magnetit, hematit a karbonáty. Studie také prokázaly určité rozdíly ve složení v závislosti na tom, z které části saharské pouště částice pochází. Například pro severní a západní Saharu je typický výskyt illitu, pro jižní a střední kaolinit.
Částice saharského písečného prachu jsou v kontextu částic, které se v souvislosti s kvalitou ovzduší sledují, spíše větší. Pokud se částice dostanou do přízemní vrstvy, projevují se nejčastěji jako zvýšené koncentrace částic frakce PM10.
Částice písečného prachu jsou často menší než 10 mikrometrů, proto mohou pronikat do dýchacího systému, především do horních cest dýchacích. Přestože se tedy jedná o přírodní zdroj znečišťování ovzduší, může způsobovat zdravotní komplikace. Byl například pozorován vyšší počet hospitalizací souvisejících s astmatem, chronickou obstrukční nemocí plicní nebo infekcemi dýchací soustavy. Astmatikům se může přitížit, v případě velmi vysokých koncentrací mohou částice výrazněji dráždit (kůži, oči, v krku) a způsobovat obtížnější dýchání i zcela zdravým jedincům. Často se saharský písek vyskytuje v kombinaci s vyššími teplotami, což představuje další zátěž pro lidský organizmus.