Transkript infografiky

Co to je?

Přízemní ozon je ta stejná látka, která nás ve stratosféře chrání před škodlivým UV-B zářením. V přízemní vrstvě je však považována za znečišťující látku, protože má řadu nežádoucích dopadů na zdraví.

Co je zdrojem?

Přízemní ozon nemá přímý zdroj. Žádný zdroj nevypouští do ovzduší významné množství ozonu. Ten je totiž tzv. sekundární znečišťující látkou – látkou která vzniká až reakcemi primárních znečišťujících látek (těch přímo vylučovaných) v ovzduší.

V případě ozonu se jedná o velmi komplexní fotochemické reakce, zejména mezi oxidy dusíku a těkavými organickými látkami.

Fotochemická reakce je reakcí, která pro svůj průběh vyžaduje světelné záření. Reakce je také účinnější při vyšších teplotách. Přízemní ozon tedy bývá nejvyšší právě v horké, jasné letní dny, kdy je intenzita slunečního záření vysoká, stejně jako teplota vzduchu.

V reakci jsou důležité také poměry mezi množstvím oxidů dusíku a těkavých organických látek v ovzduší.

Snižovat koncentrace přízemního ozonu lze částečně právě snižováním emisí prekurzorů pro vznik přízemního ozonu, zejména oxidů dusíku, jejichž primárním zdrojem v České republice je doprava.

Kde je situace nejhorší a jaký je stav?

Obecně jsou koncentrace přízemního ozonu nejvyšší v odlehlejších lokalitách, zejména ve vyšších nadmořských výškách.

V tříletém období 2021-2023 byl průměrný počet překročení imisního limitu pro přízemní ozon na téměř celém území podlimitní. Výjimkou bylo pouze přibližně 0,1 % území, a to v některých oblastech Ústeckého kraje. Imisní limit byl překročen na 4 z 68 stanic, ze kterých jsou dostupná data.

Koncentrace přízemního ozonu mohou meziročně výrazně kolísat v závislosti zejména na počtu horkých jasných dní. Například v tříletí 2017-2019 byl limit překročen na 34 ze 67 stanic (56 %), také v tříletí 2018-2020 to byla více než polovina stanic.

Jaký je dlouhodobý vývoj?

Přízemní ozon je jedinou základní znečišťující látkou, jejíž koncentrace dlouhodobě neklesají. V posledním desetiletí není pozorován žádný významný trend, vyšší hodnoty byly například v letech s velmi teplým létem 2015 a 2018.

Jaký je dopad vysokých koncentrací?

Přízemní ozon má řadu negativních dopadů na zdraví, které se mohou projevit i velmi krátce po expozici.

Ozon je velmi reaktivní molekulou, může způsobovat například škrábání v krku, kašel, obtížné dýchání, bolest při hlubokém nádechu, vyvolávat infekce dýchacích cest a poškozovat je, činit plíce náchylnější k infekcím, zhoršovat příznaky astmatu a chronických bronchitid. Častým příznakem je například také bolest hlavy.

Dlouhodobější vystavení krátkodobě výrazněji zvýšeným koncentracím přízemního ozonu může způsobovat například i trvalé poškození plic, a to zejména u dětí, kterým se dýchací systém teprve vyvíjí. U dospělých urychluje příznaky stárnutí dýchacího systému.

Imisní limit

• denní max. 8h klouzavý průměr: 120 µg∙m^-3
  Maximální povolený počet překročení hodnoty imisního limitu je 25× za rok. Nikoliv však za kalendářní rok, ale v průměru za poslední tříletí – tedy celkově max. 75 překročení za tři roky.