
V kontextu kvality ovzduší se pod pojmem oxidy dusíku míní kombinace plynů oxidu dusičitého (NO2) a oxidu dusnatého (NO). Jedná se o znečišťující látky s negativním dopadem na lidské zdraví i na ekosystémy. V zákoně je stanoven imisní limit pro ochranu zdraví i pro ochranu ekosystémů pro oxid dusičitý (NO2).
V současnosti nejpoužívanější metodou pro stanovení koncentrace oxidu dusičitého a oxidu dusnatého u profesionálních přístrojů je tzv. chemiluminiscence, která umožňuje kontinuální měření koncentrací.
Chemiluminiscence obecně je vznik světla během chemické reakce, jedná se tedy o přeměnu chemické energie v emisi světla.
V případě stanovování koncentrací oxidu dusnatého (NO) je princip měření založen na jeho reakci s ozonem (O3). Při této reakci vzniká excitovaný oxid dusičitý (NO2*), který následně při návratu do základního (neexcitovaného) stavu vyzařuje světlo. Intenzitu tohoto záření lze měřit a ta je úměrná právě koncentraci oxidu dusnatého.
Měření lze rozšířit o stanovení koncentrace NO2 (oxidu dusičitého) pomocí jeho redukce na oxid dusnatý (NO). Následně je opět chemiluminiscencí stanovena koncentrace NO, která nyní odpovídá koncentraci oxidů dusíku (NOX = NO a NO2). Koncentrace NO2 se pak stanoví jako rozdíl mezi koncentrací NOX (NO + NO2) a koncentrací NO.