Transkript infografiky

Umístění Dle doporučení Světové meteorologické organizace (WMO) by měl být teploměr umístěn přibližně 2 metry nad zemí. Vertikální teplotní gradient může být u země velmi výrazný, proto je důležité, aby byl teploměr umístěn v definované výšce nad zemí a výsledky z více lokalit byly srovnatelné. Místo by mělo být volně vystavené slunečnímu záření a proudění větru a nemělo by být v blízkosti stromů, budov či jiných překážek. Nejvhodnější je umístění na rovném povrchu, v případě velmi výrazného sklonu mohou být výsledky rovněž ovlivněné. Ve městech se volně otevřené místo hledá velmi obtížně, proto se stanice umisťují na nejvhodnější možné místo. Měření teploty na střechách budov je rovněž nevhodné vzhledem k odlišnému vertikálnímu teplotnímu gradientu a vliv samotné budov jako takové. Povrch, nad kterým je teploměr umístěn, by měl být ideálně travnatý, popř. v dané lokalitě přirozeně se vyskytující povrch. Nevhodné jsou zejména umělé povrchy, jako je např. asfalt nebo beton. Teplota vzduchu se vždy udává jako teplota ve stínu. Musí tedy být zabráněno přímému vystavení teploměru slunečním paprskům, což by za určitých situací velmi výrazně teplotu vzduchu nadhodnocovalo. Teploměr se proto umisťuje do tzv. radiačního štítu. Ten odstiňuje sluneční paprsky za všech okolností. Radiační štít je však propustný pro proudění vzduchu. Pokud by byl teploměr zcela uzavřen a zabráněno i proudění, teplota by rovněž byla ovlivněna. Radiační štít tvoří horizontálně umístěné lamely, kterými může zespodu vzduch proudit. Někdy je radiační štít vybaven i aktivním větráním, tedy malým větráčkem, který zejména při velmi nízkých rychlostech větru vytváří proudění. Termíny měření Současné automatizované teploměry vzduchu jsou schopné měřit teplotu vzduchu ve velmi krátkých intervalech a v reálném čase ji ukládat nebo rovnou přenášet do vzdáleného úložiště. Běžně jsou tak dnes k dispozici 10minutové i častější hodnoty teploty, a to 24 hodin denně po celý rok. V minulosti, kdy se používaly klasické teploměry, bylo nutné, aby pověřená osoba odečetla aktuální teplotu a tu zaznamenala. To samozřejmě nebylo možné provádět v 10minutových intervalech po celý den a noc. Odečty se prováděly v jasně definované termíny. Vzhledem k historické návaznosti se tyto termíny (tzv. klimatologické termíny) měření používají dodnes, například při výpočtu průměrné denní teploty. Místní čas Čas definovaný podle poledníku – čas všech bodů ležících na jednom poledníku je shodný. Rozdíl v čase mezi dvěma poledníky je 4 minuty. Čas se nemění při přechodu na letní a zimní čas, přibližně tedy celoročně odpovídá zimnímu času (v létě jsou termíny přibližně v 8, 15 a 22 h). Pravá denní průměrná teplota Počítá se jako aritmetický průměr teplot vzduchu z hodnot naměřených v daný den. Denní maximální a minimální teplota Maximální/minimální teplota v období 24 h před večerním klimatologickým termínem (21 – 21 h).