Graf ukazuje dlouhodobý vývoj globálních koncentrací oxidu uhličitého (CO2). Z grafu je patrné, že dochází k trvalému nárůstu, a to nezávisle na lokalitě, od jižního pólu až po nejsevernější ze-měpisné šířky. Liší se pouze roční variabilita, která je výraznější na severní polokouli.
Ve vědecké komunitě již v současné době panuje téměř úplná shoda, že nárůst koncentrací oxi-du uhličitého, ale i dalších skleníkových plynů, je dán antropogenními vlivy, tedy aktivitami spo-jenými s lidskou činností (například spalování fosilních paliv atd.) a že s nárůstem koncentrací skleníkových plynů v atmosféře pak souvisí klimatická změna včetně globálního oteplování.
Zde prezentovaná datová řada vychází z přímo naměřených hodnot. Dlouhodobější časovou řadu vývoje koncentrací CO2 v atmosféře lze získat například analýzou vzorků z vrtů v ledovcích. Tato data dokazují,že i v dlouhodobém hledisku milionů let, nebyly koncentraceCO2 tak vysoké, jako jsou nyní (byť v dávnější historii tomu tak bylo). Důležité jsou navíc nejen absolutní hodnoty koncentrací, ale také rychlost jejich nárůstu, kteráje nyní velmi vysoká a v posledních desetiletíchještě rychlejší.
Koncentrace CO2 vykazují určitý pravidelný roční chod. Ten je dán zejména vlivem ve-getace. Ta v letním období odčerpává z atmosféry vyšší množství CO2.
Vzhledem k faktu, že na severní polokouli je výrazně vyšší podíl souše a vegetace, se roční chod projevuje výrazněji na severu (s minimem v letním období) – v tomto pří-kladu na observatoři Barrow. Naopak na jižním pólu je vliv vegetace velmi malý a velmi nevýrazný je i roční chod.