infoviz.cz
infovizVytápění v kotlích na tuhá paliva představuje v současnosti nejvýznamnější zdroj znečišťování ovzduší v České republice. Množství znečištění z konkrétního kotle do značné míry záleží na typu a kvalitě spalovaného paliva, ale zejména na typu kotle a dále také na jeho údržbě a způsobu vytápění. Množství emisí znečišťujících látek závisí na účinnosti spalovacího procesu, který ovlivňuje možnost regulace přísunu spalovacího vzduchu a paliva do ohniště.
Prohořívací kotle mají velmi jednoduchou konstrukci a umožňují spalovat různé materiály od uhlí, koksu, dřeva až v nejhorším případě např. domovní odpad.
Palivo je vložené na rošt a samovolně hoří. Přísun vzduchu je kontrolován pouze minimálně přivíráním otvorů pro přísun vzduchu a závisí zejména na tahu komína.
Přikládací komora je také spalovací komorou a spaliny prochází nahoru přes vrstvu paliva.
Účinnost tohoto kotle je relativně nízká, ve velké míře může docházet k nedokonalému spalování a tento typ kotle tak mívá nejvyšší emise a v drtivé většině případů splňuje maximálně emisní třídu 2.
Odhořívací kotel je konstrukčně velmi podobný kotli prohořívacímu. V tomto případě se palivo umisťuje do přikládací komory. Plamen je odveden mimo prostor roštu do oddělené spalovací komory. Spaliny tedy neprochází přes palivo.
Možnosti regulace spalovacího procesu jsou v tomto typu kotle podobně jako v kotli prohořívacím velmi malé. Vzduch je rovněž volně přiváděn přes dvířka kotle a výkon ovlivňuje do značné míry tah komína.
Ve srovnání s prohořívacím kotlem je tento typ kotle vhodnější s ohledem na účinnost spalovacího procesu a množství emisí znečišťujících látek. Většina těchto kotlů splňuje pouze emisní třídu 2.
Kotle označované jako zplyňovací mají oproti kotlům prohořívacím a odhořívacím výrazně vyšší účinnost spalovacího procesu, a tedy také v nich vzniká menší množství znečišťujících látek.
Nejčastějším palivem jsou dřevěné nebo uhelné brikety a pelety. Na rozdíl od prohořívacích a odhořívacích kotlů jsou zde využívány prchavé hořlaviny. Dochází k řízenému zplyňování paliva. Následně prchavé hořlaviny hoří pomocí ventilátoru a klapek. Spalovací komora je žáruvzdorná a dochází k téměř úplnému vyhoření prchavé hořlaviny.
V tomto typu kotle je možné regulovat výkon a rychlost hoření, nikoliv však tak účinně jako v automatickém typu kotle.
Automatické kotle jsou s ohledem na účinnost a množství emisí znečišťujících látek nejlepší alternativou. Regulován je zde jak proces hoření, tak přísun paliva.
Kotel je vybaven zásobníkem paliva se šnekovým podávačem. Hoření je regulováno ventilátory a klapkami. Kotel pracuje plně automatizovaně. Nejnovější typy automatických kotlů dokáží výkon a dávkování paliva automaticky upravovat podle aktuálních vnitřních a venkovních podmínek.
Pokud je v tomto kotli spalováno uhlí, dosahuje emisní třídy 3 až 4, v případě použití pelet lze dosáhnout až emisní třídy 5.
Obecně platí, že čím je konstrukce kotle jednodušší, tím jsou nižší pořizovací náklady. Moderní (a dražší) automatické kotle však nejenom produkují výrazně méně emisí znečišťujících látek, ale nabízí také výrazně vyšší komfort vytápění. Není vyžadována tak častá obsluha a výrazně lépe je možné regulovat přesnou teplotu vytápěného prostoru. V současné době je možné uvádět na trh pouze kotle, které splňují evropskou normu Ekodesign, která blíže specifikuje požadavky na emise daného kotle.
