Norma ČSN EN 303-5 rozděluje kotle na pevná paliva do tříd na základě jejich emisí znečišťujících látek a účinnosti. Sledují se emise zejména oxidu uhelnatého (CO), dále organicky vázaného uhlíku (OGC) a TZL (tuhých znečišťujících látek, uhlík vysrážený ve formě sazí).
Kotel je zařazen do příslušné emisní třídy na základě srovnání naměřených hodnot emisí s mezními hodnotami stanovenými pro jednotlivé třídy. Tyto mezní hodnoty jsou pak stanoveny na základě dávky paliva (ruční/samočinná), paliva (biologické/fosilní) a jmenovitého výkonu kotle v kW.
V současné době jsou kotle kategorizovány do 5 emisních tříd – třídy 1, 2, 3, 4 a 5. Čím vyšší je emisní třída, tím nižší jsou emise znečišťujících látek, nejvhodnější jsou tedy kotle emisní třídy 5.
K dosažení nízkých emisí a vyšší účinnosti spalování je důležité dostatečné množství kyslíku a prostředí s vysokými teplotami. Klíčová je vysoká míra řízení spalovacího procesu – možnost přesného dávkování paliva a spalovacího vzduchu.
Od 1. září 2024 mají domácnosti povinnost prokázat, že pokud vytápí kotlem na pevná paliva, splňuje tento alespoň emisní třídu 3.
K 1. lednu 2018 byl ukončen prodej kotlů emisní třídy 3 s možností následného doprodeje skladových zásob.
Termín ekodesign označuje soubor požadavků na nízkoemisní provoz kotlů dle nařízení Evropské unie 2015/1189. Na rozdíl od emisních tříd je v případě ekodesign požadavků hodnocena celoroční účinnost kotle. Pro výrobce je ekodesign závazný od 1. 1. 2020.