Nikl je chemický prvek se značkou Ni a 28 protony v jádře. Jedná se o stříbrobílý lesklý kov, který je relativně odolný proti vlivům atmosféry.
V přírodě se vyskytuje jako ryzí kov a v rudách. Známo je téměř 200 nerostů, které nikl obsahují.
Nikl má řadu využití, například se používá k potažení méně odolných kovů (nejčastěji železa), které se tak stávají stabilnější v prostředí a nikl funguje jako antikorozní ochrana.
Dalším velmi významným využitím niklu je jeho použití do elektrických článků (baterií), které napájí například mobilní telefony nebo jiná přenosná zařízení a umožňují opakované dobití.
V ovzduší může být nikl navázán na částice a spolu s nimi se dostat do lidského těla vdechnutím.
Nejvýznamnějším zdrojem emisí niklu jsou v České republice spalovací procesy, z dílčích kategorií má nejvyšší podíl (více než třetinový) sektor Veřejná energetika a výroba tepla. Dalším významným sektorem jsou Spalovací procesy v průmyslu a stavebnictví (chemický průmysl) a více než 10% podíl na celkových emisích niklu v České republice má i sektor Domácností (lokální vytápění, ohřev vody a vaření). Tří výše uvedené sektory se na celkových emisích niklu podílí z více než dvou třetin.
Koncentrace niklu byly v roce 2020 na všech 62 stanicích s dostupnými daty podlimitní. Nejvyšší hodnoty jsou dlouhodobě pozorovány na Ostravsku. Nejvyšší hodnota roční průměrné koncentrace niklu v roce 2020 byla pozorována na stanici Ostrava-Hošťálkovice, a to 4,5 ng.m-3.
Pouze na 5 stanicích z 62 byla v roce 2020 průměrná roční koncentrace niklu vyšší než 2,0 ng.m-3, ve všech případech se jednalo o stanice v okrese Ostrava-město nebo Karviná. Na zbytku stanic byla roční průměrná koncentrace Ni <2,0 ng.m-3, tedy méně než desetina příslušného imisního limitu pro ochranu zdraví.
Koncentrace niklu jsou v České republice dlouhodobě na velmi nízkých hodnotách a v posledních letech tak není pozorován žádný významný trend snižujících se nebo zvyšujících se koncentrací, v dlouhodobějším pohledu je patrný mírný pokles. Pokud se podíváme na data z roku 2010, nejvyšší průměrná roční koncentrace niklu byla pozorována na stanici Příbram I. – nemocnice, a to 14,1 ng.m-3. O rok později, v roce 2011 byl dokonce na této stanici překročen imisní limit (29,1 ng.m-3), avšak jednalo se o výjimku, druhá nejvyšší roční průměrná koncentrace byla v témže roce pouze 6,4 ng.m-3 (Most ZÚ). Tyto velmi vysoké koncentrace Ni v Příbrami byly pravděpodobně dány lokálním ovlivněním v podobě bouracích prací nedaleko od měřicího bodu – potvrzuje to i fakt, že už o rok později v roce 2012 byla roční průměrná hodnota koncentrace Ni na tomto místě jen 2,6 ng.m-3.
Dle hodnocení zdravotních rizik Státním zdravotním ústavem vyvolává vdechování různých typů sloučenin niklu podráždění a poškození dýchacích cest, různé imunologické odezvy včetně zvýšení počtu alveolárních makrofágů a imunosupresi. Zároveň mají některé sloučeniny obsahující nikl karcinogenní potenciál, zejména pak sulfid niklitý a sulfid nikelnatý.
Vyskytnout se může také nežádoucí kožní reakce, astma nebo podráždění sliznic. Při vystavení velmi vysokým koncentracím Ni může vzniknout rakovina dýchacího traktu. Sloučeniny niklu jsou klasifikovány jako prokazatelný karcinogen.